„Symbióza“ (sym – spolu, bios – život) právě tento název, blatenský zámek a zámecký park nás přivedli ke vzpomínce na Johanku a její dub.

Johanka z Rožmitálu (1430? – 1475) sestra Jaroslava Lva z Rožmitálu, později česká královna a manželka Jiřího z Poděbrad.

V zámeckém parku se kdysi tyčil 30 metrů vysoký s průměrem kmenu 180 cm nádherný dub. Pak ale korunu stromu srazil blesk a ze stromu zbylo víc než 7 metrů vysoké torzo s vypálenou dutinou. I přesto dub zůstával stále nádherný, tajůplný a přitahoval zájem kolemjdoucích se alespoň na chvíli pozastavit a nebo se dubu dotknout. V 80. letech 20. st. se však i majestátní torzo rozpadlo a z kmene už zůstaly jen dva pahýly, které roku 2002 smetla povodeň.

Tento nádherný dub sehrál za života Johanky významnou roli – stal se jejím důvěrným přítelem. Vypráví se, že Johanka často pod dubem sedávala a povídala si s ním. I před sňatkem s Jiřím s Poděbrad si chodívali pod dub povídat a dokonce si tu dali i slovo. Poté co Johanka odjíždí s Jiřím s Poděbrat, odváží si sebou i kousek svého dubu v podobě upleteného věnečku z jeho dubových větví.

Královnu Johanku měli lidé rádi a pozitivní vztah přetrval věky díky pověsti: Komu se prý Johanka u dubu zjeví, bude mít štěstí a radost.

Přestože dnes již dub nespatříme, stále v blatenském zámeckém parku zůstává místo, kde vznikl nádherný vztah mezi lidskou bytostí a stromem. Opravdová láska nikdy nevymizí. A až navštívíte toto místo, zavzpomínejte na tento krásný příběh o Johance a jejím dubu.

Na památku tohoto krásného vztahu jsme pojmenovali i jedno naše dílo „Dubenka – Johanka“, které můžete shlédnout na výstavě „Symbióza“.

Děkujeme a těšíme se na Vás!

Monika Mikyšková a Petr Sedláček